Tour de Úštěk

Cyklo cesta do Ráje.

Domluva byla těžká jako vždycky, sám sem tak trochu vyčich ale náš odchodník a opravář Johny mě bombardoval otázkami kdy a co a tak. Nakonec se to vyvinulo tak že se ve čtvrtek uteče z práce a na kole se vyrazí podél Labe poStřekovský do Děčína tam přejedeme mostem po cyklo č.1 přes Dolní Žleb do Bad Schandau (Žandava) a podle potůčku nastoupáme do Šluknovského výběžku ke startu cyklo trasy číslo 211 Rožany – Ráj.

Cestou jsme se zatavili v pár restauracích a skončili u Kajmanovýho bráchy U pytláka v

Lipové tam jsme se trošku ohřáli a dorazili na Vébrovu chatu kde jsme vařily a pekli a dál nikdo nepřijel tak sme jedli pili kouřili a spali.

Ráno po osmé jsme byli v sedle a odjeli 5 km na start do Rožan mezi Větnamce protože tam udělali přechod i pro auta. Nezbytné startovní foto, vyřídit pár telefonátů(i přes německou sít – protože sme bohači) a přes Šluknov Rybniště kde nás ta trasa protáhla snad okolo každého baráku do Horní Chřibské kde jsme se setkali naproti jedné z nejstarších Skláren (1414) u nás v Sudetech, v hospodě s panem Mánesem, kerej sem dojel s Benešova n/Pločnicí kam dorazil vlakem z UL, Tam se od nás odpojil pan Dominik kerý něco měl a jel dál do UL. Měl tam dorazit i pan Kubíček + 1, ale zabloudil a tak čekal v Kytlici v hospodě, kam sme přes neustálé stoupání a tudíž slíkaní a sjezdem tudíž oblekáním dorazili v odpoledních hodinách a společně pokračovali do Polevska, kde měl Johny hlad a já tam při odjezdu zapomněl přilbičku a Velkej Standa se mi pro ní Hrdině vrátil ze stoupání k varhanům na Kamenickém Šenově - díky Stando. Vokolo varhan sme zabloudili tak, že jme je objeli skoro celý dokola a frčeli přes Slunečnou do Holan kde sme stihli dvě hospody a v tý druhy mě spadla z kabelky přední svítidla a rozlítla se po podlaze po celé Hospodě všechny poskládaný díly tak sem lez po kolenou mezi vožralejma lidma a řikal s dovolením děkuji mohl by jste mě prosím uhnou atd. no 50.letej ocas na kolenou jo a Manes tam flešoval mojim fotákem ale co se dalo dělat to sem musel najít, protože venku se po tmě dá jen špatně jet. V deset sme vyrazily na Dřevčice po zelený tam měl Johny prej dobrej kemp trochu sem se cukal, protože sem věděl, že tam bude bláto, ale pak sem splynul s kolektivem. Přes drobné pády sme dorazili na kemp a ulehli do spacáků a usnuli. ¨¨

V noci mě 17.listopadu po sedmnácti letech vzbudilo oslovení, který sem myslel že se mě zdá „Občanské průkazy“ ani sem nehles a nejdřív sem si myslel že je to bžunda Standy K. ale pak mě zasvítila pod plachtu baterka takovim šajnem že sem věděl že se mě to nezdá, protože takovou nikdo z nás neměl. Vedle mě spící Mánes řek strohé NEMÁM. Pořád sem nevěřil že je to realita a zarytě mlčel. A ráno sem domyslel že sem tak měl vystrčit ruce a křičet „Máme holé ruce“. Standa to urovnal a pak už se do rána nic nestalo.

Ráno mžilo a tak sme upalovali do Dubé do cukrárny na čaje a dortíky. V Dubé i přesto že tam projíždím řadu let pokaždé zabloudím nevím jak je to možný, ale je to tak, teď jsem strhnul i kolektiv, který se bránil že to tam není a já křičel že jo a eště měli pravdu a udělali mě ten muj život v Dubé zase zapeklitější.

Za chvilku sme byli v cíli v Ráji a frčeli do Želíz na domáci rohlíčky a držkovou polívku. Ja a Mánes do Štětí a vlakem dom a zbytek party pokračoval kolem na UL.

Tak zatím zdraví Milan pekky @dbdent.cz Bouška.